Preference mladých pracovníků se mění
Generace mladých pracovníků narozených po roce 1980 začíná měnit dosavadní pracovní zvyklosti. Jejich přístup k práci a souvisejícím povinnostem se řídí jednoduchým heslem. Nežijí, aby pracovali, ale pracují, aby mohli žít. Odmítají přesčasy, raději si užijí volný čas podle svého, vítají flexibilní pracovní dobu a náplň povinností chtějí řídit pod vlastní taktovou a stanovit svůj rozvrh. Stále více dávají svým přístupem a požadavky najevo, že nechtějí pracovat jako stroje a trávit v kanceláři klasických 40 hodin týdně. Raději by byli hodnoceni za kreativitu a odvedený výkon, než za proseděné hodiny na pracovišti.
Podle odborníků z řad personalistů se jedná o krok kupředu. Dodnes bylo zvykem, že lidé pracují přesčas, neodmítnou žádný úkon, který je vyžadován nad rámec povinností. Tato starší generace zaměstnanců považuje práci za nutné zlo, bez kterého se neobejdou a při vynaloženém úsilí a stresu si ani neuvědomují, že obětí je jejich vlastní osobní život.
Tento dosavadní postoj k práci mění právě generace Y. Dnes totiž není výjimkou, že zaměstnanec přebírá odpovědnost a povinnosti za dva i více. To, co dělali před ekonomickou krizí dva lidé, dnes musí často zvládnout jeden jediný. Mladí absolventi svůj postoj k životu a práci nezakrývají ani při vstupních pohovorech a rovnou si nárokují podmínky, za kterých jsou, respektive nejsou, ochotni nastoupit na danou pozici.
V dnešní době, kdy vysoce postavené manažery a ředitele, často potkává syndrom vyhoření, nebo jsou pod nátlakem nuceni využít pomoci psychiatrů a psychologů, se jeví takový vzdor mladé generace jako spíše pozitivní. Otázkou zůstává jak dalece, jsou na takové nové mladé síly připraveni zaměstnavatelé. Ti by měli umět dostatečně motivovat a stanovit jasné cíle a jejich odpovědnost.
